Trocha historie

Autorem a zakladatelem projektu Přátelská místa se v r. 2009 stal Mgr. Pavel Wiener, speciální pedagog a významný tyfloped.

Při pohledu do doby před vznikem projektu je nutné se zastavit u Institutu rehabilitace zrakově postižených, jehož byl Mgr. Pavel Wiener ředitelem. Bohatá a záslužná činnost tohoto Institutu byla v roce 2008 ukončena tehdejším Ministerstvem školství ČR, a to bez náhrady. Všichni zaměstnanci včetně samotného ředitele tenkrát usilovně bojovali za záchranu, ale marně.

Život šel ale dál a bylo nutné přemýšlet, co dělat? Mgr. Wiener se náhodou setkal s ředitelem Oblastního spolku Hradec Králové a navázal spolupráci. A při práci ve funkci delegáta pro pobyty seniorů vznikl ten nápad! O neinformované, nebo dokonce špatné komunikaci zdravé veřejnosti nejen se seniory, ale prakticky se všemi skupinami handicapovaných lidí kolovaly všelijaké vtipné i méně vtipné, někdy dokonce i nebezpečné historky. Nápad byl na světě a s realizací v r. 2009 pomohl Oblastní spolek ČČK v Hradci Králové, který se stal garantem celého projektu a centrála ČČK schválila projekt, který dostal název Přátelská místa, jako svoji výukovou normu.

Na začátku trvalo školení dva dny a obsahem byla kromě komunikace s handicapovanými lidmi včetně seniorů, také základní znalost v poskytování první pomoci.

Projekt měl za cíl vytvořit síť institucí a organizací, ve kterých budou zaměstnanci schopni komunikovat s lidmi všech handicapů včetně seniorů na partnerské a odborné úrovni. Zároveň byla prověřena bezbariérovost proškolené instituce, a to architektonická i informační. Prvním patronem se stal europoslanec Ing. Oldřich Vlasák ze Svazu měst a obcí. Ten se také zúčastnil prvního slavnostního předávání certifikátů, které se uskutečnilo 17. listopadu 2010 v Pražské botanické zahradě v Troji. Prvními členy Přátelských míst se staly: Botanická zahrada v Tróji, Městská část Prahy 2, Hotel Mas v Sezimově ústí, Hotely Srní, Krajský úřad v Hradci Králové a hotel Forest v Praze.

Moc děkujeme těmto prvním statečným a hlavně těm, kteří si svůj certifikát obnovovali po pěti letech a zůstávají tak na seznamu Přátelských míst, který je zveřejněn na webových stránkách Přátelských míst.

Jedním z významných členů na seznamu Přátelských míst se stal hotel Clarion ve Vysočanech. Řediteli Miroslavovi Bukvovi tento projekt tak přirostl k srdci, že od té doby se v tomto hotelu pořádala všechna předávání certifikátů včetně dalších akcí, jako byla např. konference Přátelských míst v r. 2014, kde se vyhodnocoval průběh, úspěchy i nedostatky celého projektu po pěti letech.

V r. 2016 se bohužel dostal garant projektu Přátelská místa Oblastní spolek ČČK Hradec Králové do insolvence a byl zrušen. Projekt Přátelská místa ale navzdory této nepříjemné situaci pokračoval ve své činnosti. Obsah školení se zkrátil na jeden den a celé školení bylo a je věnováno správné komunikaci s handicapovanými lidmi včetně seniorů a prověření architektonické a informační přístupnosti instituce.

Patronkou projektu se stala skvělá herečka a dabérka Táňa Medvecká, kterou celý projekt natolik nadchl, že si zkusila i samostatný pohyb s klapkami a bílou holí a také jízdu na invalidním vozíku. Její nádherné doporučení je na první stránce Manuálu školení Přátelská místa, který dostávají frekventanti osobně na školení. V r. 2021, 4. června bohužel autor a zakladatel projektu Přátelská místa, Mgr. Pavel Wiener, zemřel. Všichni jsme za jeho dílo vděčni a jsme rozhodnuti pokračovat dál v rozvoji projektu.

Patronát projektu

Při příležitosti předání certifikátů novým Přátelským místům se v roce 2016 patronkou projektu Přátelská místa – garance služeb bez bariér stala Taťjana Medvecká, herečka, dabérka a kromě jiného držitelka Českého lva a dvou Cen Thálie.

Mohu-li prospět jako patronka, pak chci také vědět, že to má smysl.
 
Víte, jak projet s invalidním vozíkem sypkým terénem?
Víte, jak projít s nevidomým dveřmi a nepraštit se ani Vy ani nevidomý?
Víte, co vadí nedoslýchavému?
Víte, jak je to s inteligencí ve stáří?
Víte, jak někomu zachránit život?
Řekli vám o tom něco ve škole?
 
Mně ne, takže jsme na tom asi stejně.
Protože nemáme dost informací, cítíme rozpaky a úzkost z toho,
jak se k handicapovaným lidem chovat.
Jsem přesvědčená, že je o čem hovořit a čemu se naučit.
Jde o to, abychom se k sobě navzájem uměli chovat slušně a správně.
 
Projekt  Přátelská místa proto považuji za velice potřebný a smysluplný.